Pul pate. Slunce sotva vstava. Po celonocnem spanku ziva teplyma paprskama. Pres vychodni okno ucitim je na obliceji.
Okamzite probuzeny koukam na budik „jee - mumlam z rozkosi – to mam jeste hodinku a pul roztomileho spanku, stihnem dosnit to co sa mi prave zdalo”. Obratim sa na druhou stranu a snazim se zase vratit v objeti Morfea, coz v mem pripade neni tak tezky..
Najednou ju pocitim, asi se taky probudila. Jemne mi polibi rty – nechcem to, ukazujem rukou, ze chci jeste spat. Ona tomu vobec nerozumie. Ted` si prave hraje z mou rukou, ani nestihnem reagovat ked ju ucitim ak mi hladi nohu. Zdvihnem sa a vyrknem par nepolitickych slov.
Cez kratkou chvili je pokoj.
Najednou pocujem nepopsavatelne zvuky z psiho pelechu. „ Aha – myslim si –ted juz napadlo pohrat si se psem”. Dlouho tam ale nezabavi, zase sa vrati k postilke a zase otravuje moje unavene vcerejskem telicko. „ Nemas vobec ziadnu empatiu?” – myslim si. Asi nema. Ked tak, ani ja nebudem.
Obetujem pul hodiny ze zbytku me noci, uchopim mucholapku a prasknem ju rovno mezi oci, prave v tomto okamziku ked za zastavi na me noze. Po utrapenej mouse zustava len neco na podobu povestnej sochy Laokoona a jeho synu – skupina nozicek a kridel.
Ted, uz v klidu ponorim sa mezi polstarmi. Uz uz sa mi zase zacina zdavat ked najednou pocujem tiche „bzzzzz...” – to sa probudila jeji kamaradka....
