Zpatecni cestou zo Slovenska sme sa z kamosem zastavili vBystrice nad Olsi. Po ubytovani v penzione vydali sme sa do mesta aby sanapapat v nejake hospode. Povedlo sa nam to hned, plne brucha a nejake to pivospusobily, ze som si vzpomenul na Svejka a jeho povestnou vetu: „...ja był zajednou noc v 28 mistnostech. Ale vsechna cest, nikde jsem nemel vic nez nanejvystri piva…”
Proc bychom nemeli „zasvejkovat” aj my? Promluvil somkamarada, ze sa vydame na cestu po bystrickych hospodach a prekoname svejkuvvykon. Prilezitost sme nasli hned po vystoupeni z restaurace, nekolik kroku dalbola cedulka, na nejz bolo strucne napsano, ze nejblizsi nas cil je smerem dokopca. Strucnost te cedulky vyjadrovala sa jednym slovickem: „HOSPODA”.Presvedceni, ze bude to hned za rohem vydali sme sa na cestu.
Slunicko krasne svitilo, vtaciki zpivaly. Po pulhodine smevsimli, ze nam Bystrice nekam zmizela, a sme uz ucitili, ze je vzduch troskuhorsky. Nejaky ten dumcek sem tam existoval, ale hospody niet. Dalsia hodinabola uz jako dobyti Kilimandzaro, slunicko prestalo prijemne hrat a pocitili sme normalni klasicke vedro,vtaci zpev znel uz spis jako pisnicky Ivana Mladka. Po pulhodine som vsimol, zesom privedol nas dlouhodoby vztah nabreh propasti. Uz, uz som myslel, ze zpatecni cestu ztravime ako dvaja cizilidi kdy na vrhlicku sa nam objevila cakana hospoda „za rohem”
Odmenou za tou cestu smrti boli nejenom vyborne halusky aleaj objeveni, ze je sport a navstevovani hospod jedna vec.
Chteli sme rivalizovat zo Svejkom a podarilo sa namrivalizovat z Edmundem Hillarym. Vobec mi to nevadi, len od toho dne uz nemozemprilakat kamose na navstevu hospody „ za rohem”
